Pohádky

Malá ukázka pohádky na pokračování. O Krtečkovi a jeho nápadu s dýmkou.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Krteček s dýmkou

Zahrada

To se nedalo spát, to byly rány, Krteček se obrátil na druhý bok, ale dlouho to nevydržel a vstal. Věděl dobře, co se tam nahoře děje. To zase ti psi lítají po zahradě a dupou jak sloni. Asi to opravdu vzdá a odstěhuje se pryč. Stále se jenom stěhuje a už toho má dost, rád by se někde usadil, kde by měl klid. Kdo má stále dokola zařizovat novou domácnost.

Nejdříve hospodařil v zahrádce u domu, tam se mu líbilo, měl všechno po ruce. Dostal chuť na kedlubnu, na kapustu, na ředkvičku, tak jenom vylezl a ukousl si, je pravda, že se někdy netrefil do mezery a vyvrátil celou kedlubnu, ono se to taky zespoda špatně odhaduje, všude tma jak v ranci. Ale to byla trochu i chyba hospodyňky, dělala malé mezery mezi řádky. Ona ta hospodyňka byla vůbec dost divná, strkala mu do krtin násadu od motyky a moc u toho nadávala. Jednou to měl Krteček jen taktak, uhnul na poslední chvíli, až mu násada škrtla o kšilt jeho červené čepičky.

Když už to nebylo s hospodyní k vydržení, odstěhoval se dál od domu na zahradu. Sice tady nebyla zelenina, ale kvetly tady sedmikrásky a tyhle drobné květinky měl Krteček náramně rád. A byl tady velký prostor, tak se dal do práce a vybudoval spoustu chodeb a větracích krtin. Pro zeleninu si stejně sem tam odskočil na zahrádku k domu. Na zahradě to celkem šlo, ale jenom do té doby, než si lidi z domu koupili druhého psa. Když měli jednoho, tak to bylo dobré, ten se proběhl, potom si někam lehl a spal. Jak ale dostal kamaráda, tak jenom lítají, honí se, skáčou, hrají nějaké divné psí hry a pod zemí to všechno duní, no hrůza. Tak se odstěhoval až dozadu do kouta zahrady, jestli to tam bude lepší. Nebylo.

Stěhování

Krteček vylezl opatrně ven, rozhlédl se, kde jsou psi, upravil si kšandy na svých modrých kalhotách, vyklepal z kapsy zbytek hlíny a nasadil pořádně kšiltovku. Přední kapsu na laclu kalhot měl rozdělenou na půl, v jedné půlce nosil dřevěný skládací metr a v druhé vodováhu. Krteček byl totiž náramný kutil a šikula, uměl kde co upravit, opravit, nebo postavit. Pohledem se rozloučil se zahradou a na dálku s hospodyní, co plela na zahrádce, zamáčkl slzu, podlezl plot a vydal se na cestu. Došel k velkému poli, na kterém rostl jetel, zrovna kvetl a létala tady spousta hmyzu, tady se mi bude líbit, tady zůstanu, pomyslel si. Zpočátku velká spokojenost, všude prostor, jestli si udělal chodbu na tu stranu nebo na druhou, nikomu to nevadilo, a dokonce jeho větrací krtiny nikdo nezahrabával, ani do nich nikdo nic nestrkal. Sem tam se setkal s nějakou tou myškou, tak se uctivě pozdravili a šli si každý svojí chodbou. Jednou brzy ráno ho probudil hrozný kravál, takový ještě neslyšel, opatrně vykoukl ven a hned honem zalezl. Řítil se na něj obrovský traktor, ten jeho jetel mu lidi posekali a hned druhý den to bylo ještě horší, přijel další traktor, jezdil sem a tam a posypal celé pole nějakým umělým hnojivem a Krteček z toho dostal hrozný kašel. Zcela vážně se obával, že by z toho mohldostat zánět horních cest dýchacích. A když mu jedna včelka řekla, že to není ještě všechno, že přijedou znovu a celé pole rozorají, krteček na nic nečekal, dal do kapsy metr a vodováhu a vydal se na další cestu.

Hledání

Moc se mu cestovat nechtělo, kašel ho opravdu trápil a měl podezření, že má asi i teplotu. Sotva se ploužil a svoji červenou kšiltovku měl jen tak naraženou na jedno ucho. V tomhle stavu se doploužil na kraj lesa a dál už nemohl, ještě si vyhrabal malou díru pod kamenem, tam zalezl a usnul. Kašel ho probouzel celou noc, ale kašlal stále míň, ještě že hned utekl z toho pole s hnojivem. Když se ráno probudil, bylo mu lépe, tak vylezl ven, vylezl nahoru na ten kámen, pod kterým spal, a rozhlížel se, kam to vlastně došel. Před ním se prostírala malá louka, na ní se pásla srnka a vedle si hráli zajíci na honěnou. Když se na kameni otočil, tak tam byl les, na levé straně se napojoval na les březový háj a na pravé straně se za loukou leskla hladina nějakého rybníka a za rybníkem byl zase les. Hezké místo, řekl si, že se více rozhlédne a uvidí, třeba tady zůstane. Prolezl celé nejbližší okolí a nenašel nic, co by se mu nelíbilo. U březového háje našel myslivecký posed a pod ním drobky z jídla, byla to maková buchta a tu on moc rád. To asi jak myslivci svačí, když tady v noci číhají na zvěř. Přišlo mu to vhod, měl hlad a hned si pomyslel, že tady asi najde něco na zub častěji. Žádnou hospodyňku nikde neviděl, tady se mu bude opravdu líbit.

Dýmka

Ještě se dvakrát vyspal pod kamenem, kašel ho už přešel, došel pod posed na drobky a pustil se do budování podzemních chodeb. Tentokrát si dával opravdu záležet, něco mu říkalo, že tady by mohlo být opravdu to místo, které hledal, místo napořád. Už tu bydlel týden a líbilo se mu tady čím dál, tím víc, až najednou objevil zajímavou věc. Šel zase pod posed, věděl, že tam včera myslivec seděl až skoro do rána, tak šel najisto se najíst, ale zastavil se v půlce kroku. Ve vysoké trávě leží fajfka.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Krteček se škrábe na hlavě, asi vypadla myslivci z kapsy, když lezl z posedu dolu. Na co já bych ji používal, myslí si, moc se mu líbila, vyřezávaná, s kouskem z třešně, ozdobným provázkem a zaklapávacím víčkem. Chodil opatrně kolem ní a potom se jí dotkl a ona se trochu pohnula. Zkusil za ni zatáhnout a ono to šlo, tak zkusil víc a ono to šlo víc, tak zabral pořádně a popotáhl ji o několik centimetrů. Trvalo mu to půl dne, než ji dotáhl domů pod kámen. Byla to práce setsakramentská, vždyť ta dýmka byla větší než on.

Tu noc se mu zdál sen, jak z té fajfky kouří, jak mu chutná a jak ho všechna zvířátka obdivují, že to umí a jak mu sluší. Ráno si díky tomu snu vzpomněl, že jednou pozoroval dědu, jak z podobné fajfky kouří, když seděl na lavičce pod jabloní na zahradě. Došel se omýt ranní rosou, nasnídal se a lehl si na kámen na sluníčko a začal přemýšlet, co do té fajfky nacpe.

Vzpomínky

Možná při tom přemýšlení i trochu usnul, ale vzpomínal na dětství, na svou babičku, která byla tam u nich v Krtkovičkách vyhlášená bylinkářka, on jako dítě s ní rád chodil do lesa a na louky na bylinky a spoustu věcí si o bylinkách zapamatoval. Krtkovičky leží kousek od Českých Budějovic v jižních Čechách. A z Krtkoviček pocházejí všichni krtci, tady odtud se rozcházejí do celého světa. Babička mu dala spoustu rad do života a tahle babička mu dala i jméno, když se narodil - Krteček. A jak tak přemýšlel, napadlo ho, že si nasuší různé listí, lupení, kůry a květy, a to bude v té dýmce kouřit, a když to bude z léčivých bylin, tak to bude i zdravé a může se s tím i léčit. Když bude mít kašel, nacpe bylinky na kašel, když bude mít teplotu, nacpe bylinky na zmírňování teploty. Tenhle nápad se mu moc zamlouval a hned ho chtěl vyzkoušet. 

Bylinky

Jak si usmyslel, tak udělal. Vydal se do lesa a na louku a začal sbírat a sušit. Okolní zvířátka se divila, co že to provádí, ale jenom mávl rukou, že nemá momentálně čas, že jim to vysvětlí později. Za tu dobu, co se tady zabydlel, získal mezi zvířátky spoustu přátel, brzo se rozneslo, jaké má šikovné ruce, a když potřeboval někdo něco opravit, tak to rád udělal. Naposledy opravoval sýkorce kroužek na noze, nějak se jí začal roztahovat a málem ho ztratila a to by nerada. Byla to totiž velká parádnice a byla na ten kroužek náramně hrdá. Když tak sbíral a sušil, napadlo ho, no jó, ale co oheň, kde získá oheň? Nevěděl si rady, a tak šel za sousedkou sovou, všichni věděli, že sova je moudrá a že dokáže poradit, ale muselo se trefit. Byla totiž náladová, a když měla špatnou náladu, otočila se k tazateli zády a nic neporadila. Sova seděla na borovici, na své oblíbené větvi a mžourala na něj velkýma očima. Měl štěstí, byla v dobrém rozmaru, zamyslela se nad jeho otázkou, zakoulela těma očima, přešlápla z nohy na nohu a moudře povídá: „Dojdi do opuštěného lomu támhle v lese a popros skřítky, ať ti půjčí kousek věčného světýlka. Nesmíš říct, aby ti ho dali, to oni nikdy neudělají, ale půjčit by ti ho mohli.“ Slušně poděkoval za radu a uklonil se.  

Vydal se za skřítky ještě ten den a opravdu je našel v lomu, už z dálky slyšel jejich malé lopaty a motyky, jak narážejí na skálu, pracovali pod zemí a svítili si věčným světýlkem. Předstoupil před ně se svojí žádostí a nezapomněl zdůraznit, že žádá o půjčení. Ptali se ho, nač světýlko potřebuje a na jak dlouho. Tak jim řekl, že na zapalování dýmky, že chce zkusit, jestli usušené bylinky v dýmce také budou léčit. A hlavně bude mít jistotu, že nezapálí nic v lese, věčným světýlkem jde zapálit jenom to, na co ho majitel chce použít. Jak slyšeli skřítkové o dýmce, hned souhlasili, sami měli své dýmky a jenom chtěli slib, že jim přijde říct, jak to s těmi bylinkami dopadlo.   

První dýmka

Je pravda, že dýmka, kterou našel, byla na Krtečka trochu velká, tak malinko pokrátil třešňovou troubel, opřel si ji k hliněnému stupínku, na který si vylezl, a už to bylo lepší. Nacpal do ní sušené jahodové listí a zapálil, opravdu to vonělo po jahodách, kouřil pomalu, tak jak to viděl u toho dědy na zahradě. A jak tak kouřil, vymyslel náramnou věc, bude doktorem. Nemocná zvířátka budou k němu chodit, on jim bude dávat bylinky a zvířátka si z nich budou dělat čaj a také je ještě budou kouřit, aby to opravdu mělo účinek. No jo, ale kde vezme tolik dýmek? - Jasně, to je ono, bude je vyrábět, stane se ještě výrobcem dýmek.

Doktor a výrobce

Krteček to myslel vážně a hned se pustil do práce. Nejdřív si vyhrabal velkou místnost, takovou dílnu, aby měl kde dýmky vyrábět a prostor na uskladnění materiálu. Dílnu si udělal opravdu prostornou, tady mohl pracovat i za špatného počasí.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pokračování zase příště, ......................................

Vedle udělal menší místnost, se dvěma větracími krtinami, na uskladnění bylinek. Mezitím si odskočil k myšce a domluvil se s ní, že mu našije nějaké pytlíky na bylinky, jedny větší na skladování a jedny malé pro pacienty. Touhle dobou ho zvířátka moc neviděla, ptala se mezi sebou, jestli není nemocný, ale nikdo nevěděl. Sem tam ho někdo zahlédl, jak vyběhl do lesa, tu a tam něco sebral a hned zase zalezl. To Krteček chodil do lesa pro materiál na dýmky, vyráběl hlavičky dýmek ze žaludů a kaštanů a na troubele potřeboval větvičky z bezu. Chtěl jich pár vyrobit do zásoby, než se stane tím doktorem, potom už je bude vyrábět průběžně, nebude mít tolik času, až začne ordinovat. Byl přesvědčený, že bude u něho v ordinaci nával.

Když měl vše připravené, všechno ještě zkontroloval, jestli je opravdu připravený, a zašel za panem profesorem Datlem. Dlouho ho nemohl najít, slyšel ho, jak někde léčí strom, ale v lese se to tak rozléhalo, že nevěděl, na kterou stranu se má dát. Až konečně uviděl jeho červenou čepičku, pomyslel si, že má on Krteček hezčí červenou čepičku, protože ta jeho má kšilt proti sluníčku. Požádal pana profesora, jestli by byl tak hodný a namaloval mu na kousek dřeva cedulku, kde by bylo napsáno „Krteček – doktor“. No popravdě se datel podivil, co to tam chce mít napsáno, ale když mu to Krteček vysvětlil, slíbil, že cedulku dodá do dvou dnů. 

Krteček – doktor

Ten den bylo krásné počasí, Krteček se probudil a lezl ven se omýt ranní rosou a vyčistit si zuby. Sluníčko už vykukovalo nad rybníkem a všude okolo zpívali ptáci. Protáhl se, kouká, že k němu letí pan profesor Datel a v zobáku má jeho cedulku. Krásná, ozdobný nápis a v rohu kytička. Hezky poděkoval a hned ji namontoval na ten velký kámen, pod kterým spal, když sem tenkrát přišel. Vlastně se od toho kamene nehnul, všechny jeho chodby byly tady okolo. Sotva cedulku přidělal, už tady byla myška a přinesla první pytlíky, vzdušné a u každého byla šňůrka na zavázání. Pochválil ji, poděkoval a poprosil ještě o další, ale ona se jen usmála a řekla mu, že s tím počítala a už se domluvila se sestřenicí, která jí pomůže s dalším šitím. Sotva vyvěsil Krteček cedulku, už se nesla zpráva celým lesem a po loukách, to sojka ji rozkřikovala na všechny strany, že Krteček je ode dneška doktor, a jestli bude mít někdo něco se zdravím, tak aby si došel za ním. A kdo to ještě neví, tak Krteček bydlí tam pod tím velkým kamenem na kraji lesa, vedle posedu, kousek od rybníka.

První pacient

Nedal na sebe dlouho čekat, přiskákala žába Kuňka a hned, jestli se jí podívá do krku, že ji tam pálí a škrábe, ani pořádně kvákat nemůže. Valila na něj ta svá vypouklá očiska, za týden má za ní přijít krásný zelený žabák na námluvy a ona by si s ním nemohla ani pořádně pokvákat. „To se nemusím ani dívat do krku, slyším, jak huhňáš, počkej chvilku, něco ti přinesu.“ Kuňka sedí a čeká, ale to už nečekala sama, seběhlo a slétlo se hodně zvědavců, všichni byli zvědaví, jak ten Krteček vlastně bude žábu léčit. Konečně se dočkali, Krteček přinesl látkový pytlík v jedné ruce a v druhé ruce fajfku. A povídá žábě: „|Z tohohle si uděláš čaj do malého hrníčku a budeš to třikrát denně pít a tuhle fajfku si v poledne po obědě nacpeš a pomaloučku vybafáš. To budeš dělat každý den, dokud budeš mít bylinky. Je to směs bylinek z řepíku, šalvěje a řebříčku. A za dva dny se mi přijdeš ukázat.“ Zvířátka z toho byla paf, jak Krteček odborně mluvil a jak se choval. Nemohli tomu uvěřit, bylinky ve fajfce a čaj, kdo to jakživ slyšel. Domluvili se, že si nenechají ujít, až za dva dny přiskáče žába na kontrolu. Za dva dny už seděli od rána okolo balvanu a na okolních větvích, čekali, až se žába ukáže. Krteček slyší, jak někdo tluče na ten jeho kámen, vyleze a kouká, že Kuňka přišla na kontrolu. „Zakvákej“, povídá žábě. „Kvák.“ „Pořádně!“ „Kvák kvák.“ „No vidíš, je to skoro dobré. Tak doužívej bylinky a neválej se od rána do večera v té vodě,“ povídá krteček. Žába poděkovala a radostně odskákala, těšila se na ženicha. Tahle zpráva se rychle roznesla lesem i lučinami, jak Krteček žábu úspěšně vyléčil, a Krteček si tím získal důvěru všech zvířátek ve svém okolí.

Pacienti

Nějaký čas byl pokoj od nemocných, a tak se Krteček pustil do oprav, co se mu tady nahromadily za dobu, co si zařizoval dílnu na dýmky. Veverce opravil žehličku, divokému holubovi opravil zapínání na poštovní brašně, aby neztrácel za letu dopisy. A zaječici opravil autíčko na setrvačník pro jejího malého synka. Sova chtěla opravit šicí stroj a to byl krteček moc rád, že jí může vrátit službu za její dobrou radu se světýlkem. Zrovna byl po obědě, když někdo ťuká, vyleze ven a tam stojí ještěrka Marta a celá se kroutí a drží za břicho a prosí Krtečka o pomoc, že ji břicho bolí a má křeče, že asi něco špatného snědla. Nakonec se přiznala, našla v lese kus chleba se škvarkama, co tam ztratily děti, když byly na borůvkách. Bylo to tak dobré, že nemohla přestat a přejedla se mastného. Přinesl jí směs bylinek, nať řebříčku, květ měsíčku, nať třezalky a nať řepíku. „Budeš pít čaj z těchto bylinek čtyřikrát denně a večer nacpi a vybafej tuhle fajfku, za dva dny budeš fit. Když ti bude dobře, ani nechoď na kontrolu.“ Ještě ani ještěrka neodešla a přišel zajíc Karel, hlavu ovázanou, že ho bolí zub. Krteček se otočil a zmizel v zemi, hned byl ale venku a dává mu směs - kardamom, listí z břízy, rozmarýn, šalvěj a přesličku: „Ráno a večer budeš pít čaj, čtyřikrát denně kloktat ten čaj vlažný a dvakrát denně dýmku a zítra večer přijď na kontrolu. Když to nepomůže, ..............

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pokračování a další pohádka o Krtečkovi až v knížce pohádek, která se chystá.